V lednu 2024 nabyla účinnosti vyhláška č. 371/2023 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 252/2004 Sb., o hygienických požadavcích na pitnou a teplou vodu. Některé nové limitní hodnoty chemických ukazatelů se však staly závaznými až od 12.1.2026. Novela přebírá požadavky směrnice EU 2020/2184 a přináší zásadní změnu přístupu ke kvalitě vody.
Posun od kontroly k prevenci
Novela vyhlášky z roku 2024 zavedla systematický přístup k řízení rizik v celém systému zásobování vodou – od zdroje přes úpravu a distribuci až po výtok u spotřebitele. Vyhláška stanovila povinnost zpracování dokumentu posouzení a řízení rizik pro systémy zásobování pitnou vodou a pro vnitřní rozvody v prioritních prostorech. Tento dokument zahrnuje identifikaci nebezpečí, hodnocení rizik, stanovení kontrolních a nápravných opatření, provozní monitoring a pravidelný přezkum účinnosti.
Povinné posouzení a řízení rizik vnitřních rozvodů se týká tzv. prioritních prostorů definovaných zákonem č. 258/2000 Sb. (např. zdravotnická zařízení s lůžkovou péčí, pobytové sociální služby, školy či ubytovací zařízení nad 50 osob). Posouzení a řízení rizik v systému zásobování pitnou vodou se naopak vztahuje na subjekty, které pitnou vodu vyrábějí nebo dodávají. Tato povinnost se tedy v současnosti obecně nevztahuje na běžné provozy, jako jsou průmyslové podniky napojené na veřejný vodovod, pokud nespadají mezi prioritní prostory.
Odpovědnost za kvalitu vody až na výtoku
Hygienické limity pitné vody dodávané z rozvodné sítě se posuzují na místě výtoku z kohoutku uvnitř budovy nebo na pozemku a u teplé vody na všech výtocích (kohoutky, sprchy). U prioritních prostorů je navíc výslovně požadováno posouzení a řízení rizik vnitřního vodovodu a přípojky, včetně hodnocení rizika olova, výskytu bakterií rodu Legionella a provozních faktorů rozvodů.
Výroba teplé vody a prevence mikrobiologických rizik
Zvyšuje se důraz na prevenci rizik spojených s teplou vodou, zejména na stabilní provozní režimy, omezení stagnace a kontrolu mikrobiologických ukazatelů. Vyhláška uvádí doporučenou hodnotu teploty teplé vody 55 °C a současně doporučuje, aby teplota po odtočení neklesla pod 50 °C (optimálně nad 55 °C) kvůli omezení množení bakterií rodu Legionella. Limity pro Legionella spp. jsou přitom diferencované podle typu zařízení a zdravotního rizika uživatelů.
Novinka od roku 2026: závazné limity nových chemických ukazatelů
Od 12.1.2026 jsou právně závazné limity pro vybrané nové látky sledované v pitné vodě, zejména bisfenol A, halogenoctové kyseliny (HAA5) a součet PFAS. V předchozích letech byly tyto ukazatele sledovány především pro získání dat, nyní však jejich překročení může být předmětem kontrol a sankcí.
Důraz legislativy se tak posouvá od pouhé frekvence rozborů k systematickému řízení rizik a dokumentovanému provozu systému.
Co to znamená v praxi pro průmyslové podniky
Vzhledem k tomu, že průmyslový podnik napojený na veřejný vodovod obvykle nespadá mezi prioritní prostory, nevztahuje se na něj povinnost zpracování hodnocení rizik vnitřních rozvodů ani plošně stanovené pravidelné preventivní rozbory pitné vody. Povinnost zajistit zdravotní nezávadnost vody však zůstává a kvalita se posuzuje na výtoku u spotřebitele (kohoutek, sprcha), nikoli pouze na vstupu do objektu. Pokud se kvalita vody zhorší vlivem vnitřních rozvodů, odpovědnost nese provozovatel objektu.
Rozbory vody jsou však vyžadovány v konkrétních situacích, například při uvedení nové části rozvodu do provozu, po odstávce delší než 24 hodin, po opravách nebo jiných zásazích, které mohly ovlivnit kvalitu vody.
U průmyslových podniků, které si teplou vodu připravují samy (např. v zásobníkových boilerech nebo průtokových ohřívačích), zůstává odpovědnost za kvalitu vody až na výtoku na provozovateli objektu. Přestože právní předpisy nestanovují obecnou povinnost pravidelných laboratorních rozborů bakterií rodu Legionella ani jejich pevnou četnost, musí být provoz systému nastaven tak, aby nevznikaly podmínky pro jejich množení. Zejména je nutné zajistit vhodný teplotní režim (≥60 °C v zásobníku), omezit stagnaci vody a udržovat rozvody v technicky vyhovujícím stavu. Průtokový ohřev přímo v místě spotřeby je obecně považován za nižší riziko, zatímco zásobníkové ohřívače a rozsáhlejší rozvody představují vyšší potenciál vzniku legionel a vyžadují důslednější provozní kontrolu.