Nařízení REACH se vztahuje i na látky obsažené v předmětech!

Povinnosti k chemickým látkám obsažených v předmětech

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) vydala na sklonku roku 2010 pracovní verzi příručky, jak se vypořádat s požadavky Nařízení 1907/2006 (REACH) ohledně chemických látek obsažených v předmětech. Příručka v mnoha ohledech doplňuje a vysvětluje definice a povinnosti dané Nařízením REACH pro výrobce, dovozce a dodavatele předmětů na Evropský trh.

První část příručky rozebírá samotnou definici předmětu, který je definován jako věc, u níž tvar, povrch a vzhled určují její funkci z větší míry než její chemické složení. V příručce je uvedeno rozhodovací schéma, které by mělo vyjasnit ve většině sporných případů pochybnosti o tom, zda věc je chemickou látkou, předmětem (např. lihový teploměr, baterie) nebo kombinací předmětu a chemické látky (např. barva ve spreji, toner do tiskárny), kde předmět má pouze funkci nosiče chemické látky. Prostor je rovněž věnován popisu okamžiku výrobního procesu, ve kterém se z chemických látek nebo směsí stávají předměty (např. zpracování kovů, výroba papíru, výroba polymerů).

Obecně mají výrobci a dovozci povinnost registrovat látky obsažené v předmětech v množství větším než 1 tuna na výrobce nebo dovozce ročně, pokud se látka může z předmětu za předpokládatelných podmínek použití uvolňovat. Registrace probíhá obdobně jako v případně registrace chemických látek. Registrace není vyžadována, pokud chemická látka již byla registrována a tato registrace zahrnuje dané použití látky v předmětu.

Další povinností výrobců a dovozců je povinnost oznamovat obsah látek vzbuzujících velmi velké obavy (SVHCs), jestliže jsou tyto látky v předmětech uváděny na trh v množství větším než 1 tuna na výrobce nebo dovozce ročně a zároveň jejich obsah v předmětu překročí 0,1 % hmotnostních. Seznam látek vzbuzujících velmi velké obavy zveřejňuje ECHA na svých webových stránkách.

K posouzení relevantnosti oznamovací povinnosti je tedy nutné mít k dispozici informace, zda jsou SVHCs při výrobě předmětu používány. Pokud ano, je nutné znát i jejich obsahy v jednotlivých komponentech výrobku. Oznámení je nutné odeslat ECHA do 6 měsíců od zařazení látky na seznam SVHCs (candidate list) počínaje 1. červnem 2011. Oznámení SVHCs není vyžadováno, pokud lze vyloučit jakoukoliv expozici člověka nebo životního prostředí během běžného používání předmětu včetně fáze jeho odstranění. Postup k posouzení uvolňování látky je právě součástí zmiňované příručky.

Poslední povinností dodavatelů předmětů (výrobců, dovozců, distributorů) dle REACH je povinnost poskytovat informace o bezpečném použití předmětů obsahujících SVHCs v koncentraci vyšší než 0,1% hmotnostních. Tato povinnost není vázána na limitní roční množství látky uváděné na trh. Rozsah informací, který v Nařízení není definován, je opět popsán v příručce. Informace se poskytuje profesionálním uživatelům bez prodlení, široké veřejnosti do 45 dnů od obdržení žádosti.

Na závěr je nutné zdůraznit, že veškeré provedené úkony nebo naopak využití výjimek musí být povinnými osobami řádně podloženo a zdokumentováno. Například množství a koncentrace SVHCs v předmětech musí být doložena výpočtem na základě hodnověrných údajů. Státní orgány mohou dokumentaci prokazující soulad s Nařízením REACH vyžadovat při kontrole.