Zákon o specifických zdravotních službách

Zákon 373/2011 přináší dlouho očekávanou novou úpravu v oblasti závodní preventivní péče, jejíž úprava podle dosavadního zákona 20/1966 Sb. nerespektuje plně Úmluvu Mezinárodní organizace práce o závodních zdravotních službách č. 161. Problematice poskytování pracovnělékařské služby (dříve závodní preventivní péče) a posuzování zdravotní způsobilosti k práci a posuzování nemocí z povolání je věnována Hlava IV zákona.

Pracovnělékařské služby jsou definovány jako preventivní služby, jejichž součástí je:

• hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví,

• provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci,

• poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací,

• školení v poskytování první pomoci a

• pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby (dále jen "práce").

Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je buď poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo v oboru pracovní lékařství. Tito poskytovatelé jsou oprávněni z titulu své odbornosti poskytovat pracovnělékařské služby pro zaměstnavatele. Je však vhodné, aby "praktický lékař" absolvoval akreditovaný kurz zaměřený na pracovnělékařské služby.

Pracovnělékařské služby pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání zajišťuje zaměstnavatel. K tomuto účelu je povinen uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s poskytovatelem. Tato povinnosti platí pro práce všech kategorií (stanovených podle zákona 258/2000 o ochraně veřejného zdraví). Pro práce zařazené do kategorie první zaměstnavatel může zajišťovat provádění preventivních prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci u registrujícího lékaře zaměstnance (uchazeče o zaměstnání), a to na základě písemné žádosti. Ostatní pracovnělékařské služby, jak jsou vyjmenovány výše, pak zajišťuje prostřednictvím poskytovatele, s nímž má uzavřenou písemnou smlouvu.

Pro pracoviště ve zkušebním provozu zákon umožňuje upustit od komplexních pracovnělékařských služeb, nicméně požaduje, aby posuzování zdravotní způsobilosti a pracovnělékařské prohlídky byly zajištěny zákonem stanoveným poskytovatelem, a to na základě hodnocení rizik nebo výsledků měření pracovních faktorů.

Zaměstnavatel má povinnosti umožnit poskytovateli pracovnělékařské služby přístup na všechna pracoviště a předložit mu veškerou relevantní dokumentaci, včetně např. výsledků měření pracovního prostředí či technické dokumentace strojů.

Při odesílání zaměstnance na preventivní prohlídku ho musí zaměstnavatel vybavit žádostí, ve které uvede informace o druhu práce, režimu práce a pracovních podmínkách.

Mezi povinnosti poskytovatele pracovnělékařské služby patří mj. výkon pravidelného dohledu na pracovištích zaměstnavatele a spolupracovat se zaměstnavatelem, zaměstnanci a pracovníky odpovědnými za bezpečnost práce. Dále je povinen informovat zaměstnance o možném vlivu faktorů pracovních podmínek na jeho zdraví a zaměstnavatele o možném vlivu faktorů pracovních podmínek na zdravotní stav jeho zaměstnanců. Poskytovatel pracovnělékařské služby může po zaměstnavateli požadovat zajištění měření pracovních podmínek, případně jiné expertizy.

Stanovení druhů, četnosti a obsahu lékařských prohlídek, jakožto organizace, obsahu a rozsahu pracovnělékařských služeb, náležitostí žádosti o lékařskou prohlídku a obsahu lékařského posudku bude předmětem prováděcího předpisu.

Zákon 373/2011 též nově, ale v souladu se zavedenou praxí, upravuje postup při uznávání nemocí z povolání. Zdravotní stav osoby v souvislosti s nemocí z povolání zjišťují a posuzují poskytovatelé pracovnělékařských služeb. Nemoci z povolání dále posuzují a uznávají pouze poskytovatelé v oboru pracovního lékařství, kteří mají pro tuto činnosti povolení MZd. Ověřování nemocí z povolání provádí příslušné orgány ochrany veřejného zdraví. Nově se zavádí povinnost zaměstnavatele umožnit provedení klinického testu nebo odebrání vzorků za účelem zjištění dalších skutečností k posouzení nemoci z povolání.

Bližší podmínky postupu při posuzování a uznávání nemocí z povolání upraví prováděcí právní předpis.