Novela zákona o ochraně veřejného zdraví
Novela zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví byla uveřejněna ve Sbírce zákonů pod číslem 267/2015 Sb. s účinností od 1.12.2015. Novela uvádí zákon o ochraně veřejného zdraví do souladu se správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.) a zavádí dlouhodobě odkládané vymezení skutkových podstat správních deliktů na úseku ochrany veřejného zdraví včetně ochrany zdraví zaměstnanců při práci. V oblasti ochrany a bezpečnosti zdraví při prácí nově upravuje nakládání s vybranými chemickými látkami a zařazování prací do kategorií.
V oblasti kategorizace prací zavádí novela povinnost zaměstnavatele předložit úplné podklady pro kategorizaci, a to údaj „o době trvání této expozice“ v souvislosti s výsledkem hodnocení expozice zaměstnanců. Tento údaj odlišuje, zda daná práce odpovídá kategorii, do níž zaměstnavatel žádá práci zařadit, přičemž žádost se podává jen k zařazení práce do kategorie třetí nebo čtvrté (rizikové); o zařazení do kategorie druhé (nerizikové) rozhoduje i nadále zaměstnavatel sám.
Dále novela zákona ruší povinnost kategorizovat práce vykonávané tzv. samozaměstnavateli (OSVČ). Se zrušením uvedené povinnosti souvisí i zrušení evidence rizikových prací. Ochrana zdraví těchto osob tak bude nadále řešena v režimu § 12 zákona č. 309/2006 Sb., tj. za přiměřeného použití vybraných ustanovení zákoníku práce na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Novela zavádí oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví prvního stupně stanovit zaměstnavateli způsob a minimální četnost sledování zátěže organismu zaměstnanců i pro nerizikové práce (§ 82 odst. 2 písm. f)). Jedná se zejména o provedení biologických expozičních testů, které jsou spolehlivým ukazatelem expozice zaměstnance rizikovým faktorům pracovních podmínek. Poznatky praxe totiž ukazují, že ohrožení zdraví zaměstnanců se netýká výhradně prací zařazených do třetí nebo čtvrté kategorie, tedy prací rizikových. Kategorie druhá, neriziková, často zahrnuje práce na hranici hygienického limitu rizikového faktoru nebo práce, při nichž je zaměstnanec vystaven synergickému působení více škodlivin.
V oblasti biologických expozičních testů (§ 39) se zavádí povinnost zaměstnavatele sdělovat výsledky překročení limitních hodnot ukazatelů těchto testů orgánu ochrany veřejného zdraví, a to včetně členění podle pracovišť. Podle dosavadní úpravy měl zaměstnavatel tuto povinnost jen vůči svým zaměstnancům.
Novela zákona upravuje i oblast nakládání s chemickými látkami a chemickými směsmi (§ 44a, 44b). Rozšiřuje se okruh osob odborně způsobilých pro nakládání s chemickými látkami a směsmi klasifikovanými jako vysoce toxické o absolventy magisterského studijního programu zubní lékařství nebo stomatologie a absolventy magisterských studijních programů v oblasti ochrany veřejného zdraví.
Jednotlivé činnosti v rámci nakládání s vysoce toxickými chemickými látkami a chemickými směsmi může vykonávat i zaměstnanec, kterého odborně způsobilá osoba prokazatelně zaškolila. Novela prodlužuje minimální frekvenci opakovaného proškolení zaměstnanců odborně způsobilou osobou z 1 roku na 2 roky.
Povinnost vypracovat písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s vybranou skupinou nebezpečných chemických látek a směsí a povinnost projednat tato pravidla s orgánem ochrany veřejného zdraví zůstávají v novele zákona zachovány. V souvislosti s novou klasifikací dle nařízení Evropské unie v oblasti chemických látek a směsí (CLP) novela upravuje výčet těchto nebezpečných chemických látek a směsí klasifikovaných jako: vysoce toxické, toxické, žíravé, karcinogenní kategorie 1 nebo 2, mutagenní kategorie 1 nebo 2, toxické pro reprodukci kategorie 1 nebo 2 a dále látky a směsi, které mají přiřazenu kategorii nebo kategorie nebezpečnosti karcinogenita kategorie 1A nebo 1B, mutagenita v zárodečných buňkách kategorie 1A nebo 1B a toxicita pro reprodukci kategorie 1A nebo 1B.
