Metodický pokyn MŽP pro sčítání zdrojů

Předmětem tohoto metodického pokynu je aplikace §4 odstavce 7 zákona 201/2012 o ochraně ovzduší, který upravuje sčítání kapacit zdrojů za účelem zařazení zdroje podle tohoto zákona.

Aby jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity mohly být sečteny, musí být podle metodického pokynu splněny současně následující tři podmínky:

1. jedná se o stacionární zdroje jednoho provozovatele označené stejným kódem podle přílohy č. 2;

2. jsou umístěny ve stejné provozovně; a

3. dochází u nich, nebo by s ohledem na jejich uspořádání mohlo docházet ke znečišťování společným komínem bez ohledu na počet komínových průduchů nebo společným výduchem.

Pro posouzení, zda by v konkrétním případě mohly být odpadní plyny odváděny společným komínem nebo společným výduchem, je rozhodující jejich uspořádání. To je potřeba posoudit v každém konkrétním případě zejména s ohledem na to, zda je takové řešení možné zajistit běžnými technickými opatřeními, aby jednotlivé stacionární zdroje mohly plnit svou funkci, nebo aby tomu nebránily jiné relevantní důvody.

Sčítáním se z více stacionárních zdrojů nestává jeden zdroj. Pouze některé povinnosti (zařazení podle přílohy č. 2 k zákonu, povolení provozu, emisní limity apod.) vycházejí z celkového jmenovitého tepelného příkonu resp. z celkové projektované kapacity. Sčítání rovněž nezakládá povinnost reálně odvádět odpadní plyny společným komínem. Posouzení by měl provést příslušný orgán ochrany ovzduší i zpracovatel odborného posudku v rámci povolování emisních zdrojů.

Metodický pokyn uvádí některé konkrétní příklady, kdy je třeba příkony a kapacity zdrojů sčítat, a kdy toto naopak sčítání není možné.

Například pro tepelné zářiče (spalujících zpravidla zemní plyn) se uvádí, že svedení spalin do společného komína je s ohledem na jejich princip a konstrukci prakticky nemožné a proto se jejich jmenovité tepelné příkony nesčítají.

Dále se u spalovacích zdrojů nesčítají dohromady zdroje uvedené v příloze 2 k zákonu se zdroji zde neuvedenými.

Naopak u zdrojů používajících organická rozpouštědla se projektované spotřeby sčítají, pokud spadají typově pod stejný kód, a to bez ohledu na to,

zda jednotlivé zdroje v rámci provozovny dosahují hodnot minimálních stanovených v příloze 2 k zákonu.

Další modelové příklady pro sčítání zdrojů jsou uvedeny v příloze 1 metodického pokynu

Metodický pokyn byl uveřejněn ve Věstníku MŽP č. 7/2013a je též k nalezení na stránkách MŽP zde.