Do zpřísnění emisních limitů pro stacionární zdroje spalující plynná paliva zbývá necelý rok

V případě kotlů a teplovzdušných přímotopů spalující plynná paliva, pro něž byla něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1.9. 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1.9. 2014, jsou aktuální emisní limity pro NO_x 200 mg/m³ a pro CO 100 mg/m³.

Původně byly tyto specifické emisní limity platné jen do 19.12. 2018, avšak na základě výjimky v přechodném ustanovení (§ 29 odst. 4 vyhlášky 415/2012 Sb.) platí tyto emisní limity až do 31.12. 2019. Tato výjimka je zároveň formulována tak, že odklad pro plnění přísnějších emisních limitů do roku 2020 mají všechny stacionární zdroje (0,3 - 50 MW) spalující plynná paliva bez ohledu na stáří těchto zdrojů.

Nové přísnější emisní limity pro kotle a přímotopy spalující plynná paliva se tedy uplatní až od 1.1. 2020. Konkrétně bude emisní limit pro NO_x 100 mg/m³ a pro CO 50 mg/m³.

V případě NO_x specifikuje emisní vyhláška také možnost uplatnění původního mírnějšího emisního limitu 200 mg/m³ i pro roce 2020. Konkrétně se jedná o specifické emisní limity pro spalovací stacionární zdroje (0,3 - 50 MW) s výjimkou pístových spalovacích motorů a plynových turbín uvedené pod bodem 2.1 v příloze č.2 část II. Zde je uvedený specifický emisní limit pro NO_x 100 mg/m³. Současně je v poznámce vztahující se k tomuto emisnímu limitu uvedeno, že "Pokud provozovatel prokáže, že nelze této hodnoty z technických důvodů dosáhnout použitím nízkoemisních hořáků, platí specifický emisní limit 200 mg/m³."

Odbor ochrany ovzduší MŽP ve svém stanovisku ze dne 18.8. 2017 uvádí (stanovisko ke stažení zde), že využití výše uvedené výjimky je možné pouze v případě, že provozovatel nemůže dosáhnout limitu 100 mg/m³ z objektivních technických důvodů, a není podmíněno předchozí instalací nízkoemisního hořáku.

Emisní vyhláška ani zákon o ochraně ovzduší způsob prokazování technické nemožnosti plnění emisního limitu za pomoci nízkoemisních hořáků ze strany provozovatele zdroje blíže nespecifikují. Tuto skutečnost lze doložit např. vyjádřeními výrobců/dodavatelů nízkoemisních hořáků použitelných v provozovaném stacionárním zdroji.

Vhodným způsobem doložením dosažitelnosti, respektive nedosažitelnosti emisního limitu 100 mg/m³ pro NO_x pomocí nízkoemisních hořáků může být také předložení odborného posouzení zpracovaného nezávislým odborníkem z oboru. Ke zpracování takového posouzení lze využít např. osobu autorizovanou podle § 32 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně ovzduší (přestože jej zákon o ochraně ovzduší pro tyto případy nevyžaduje) nebo jinou odbornou autoritu, například znalce v oboru či vysokoškolského pracoviště, kteří by tuto skutečnost nezávisle posoudili a vyhodnotili.

Odbor ochrany ovzduší MŽP ve svém stanovisku doporučuje uplatnění výše uvedené výjimky včas předjednat s příslušným krajským úřadem, který je primárně dle § 11 odst. 2 písm. d) a § 12 odst. 4 písm. a) zákona o ochraně ovzduší kompetentní ke stanovení specifických emisních limitů v povolení provozu. Z tohoto předjednání je vhodné učinit písemný záznam, z něhož bude zřejmé, že krajský úřad akceptuje splnění podmínky „technické nemožnosti využití nízkoemisních hořáků“ ve shodě s provozovatelem.

Pro zvýšení právní jistoty provozovatele zdroje je optimální variantou podchytit využití výjimky při nejbližší vhodné příležitosti v případné změně příslušného povolení provozu zdroje.

Pokud by se provozovatel rozhodl nízkoemisní hořák instalovat a nebylo by dosaženo plnění emisního limitu ve výši 100 mg/m³ pro NOx, považuje se podmínka stanovená pro možnost využívání této výjimky za splněnou, bez potřeby dalšího prokazování.

Pokud by kontrolní orgán ochrany ovzduší prokázal neoprávněné využití výjimky ze specifického emisního limitu pro NO_x (100 mg/m³) a ten by byl překročen, dochází tím k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 25 odst. 1 písm. h) zákona ochraně ovzduší. Za takovýto přestupek hrozí pokuta až do výše 10 000 000 Kč.